Tak a je to tady. Zase nemohu zastavit tok svých myšlenek. Doufám, že to ustane až přečtu knížku od Marka Váchy, kterou jsem "čirou náhodou" zmínila v předchozím článku, jenž je příhodně pojmenována Noční přežvykování mé hlavy. 

Momentálně se peru s kulometnou palbou od autora. Celá knížka mě opravdu začíná štvát. Nenalézám klid, který jsem před víc jak 48 hodinami měla. Štve mě, že nedovedu se uklidnit a dostat se do stavu, kdy jen "čumím" na nějaký objekt a prostě žasnu. Prostě jenom jsem. Tady a teď. Neřeším kdo a s kým chodil, komu se (ne)líbím, komu se líbí moje jasně rudá rtěnka nebo jestli jsem nějakého "ogara" porazila v "kalču" atd... 

Teď sedím za tím blbým monitorem, něco ťukám do klávesnice a začínám popotahovat... Je to děsný. Moje mysl chce utéct, ale nejde to. Prostě nemohu nalézt únikovou cestu. Nejsem zvyklá, abych tonula v otázkách typu: Co znamená žít život naplno? Co mám dělat, když mě spolužáci zatlačí do pomyslného kouta svými otázkami ohledně víry, ve kterých je poznat, že je to vlastně ani trochu nezajímá? Jak mám dojít k identitě zralého člověka? Jak mám využít svoje talenty (momentálně se učím hře na varhany na ZUŠce v Bystřici pod Hostýnem, tak nějak čmárám blbiny...)? Prostě mě ta vlna nevyřčených otázek smetla a strhla s sebou. Já se snažím zoufale vyplavat, ale prostě to nejde... Doufám, že v následujících hodinách a třítýdenního lítání po akcích (LANA, Quo Vadis a Raft Camp) se mi podaří nalézt na ty nejpalčivější otázky odpovědi.

V knížce se mi líbila myšlenka (bylo toho víc, ale tahle se mi vybavila), že nemám stydět, za to, že jsem udělala nějakou chybu. V tomhle tom směru jsem velmi nejistá a neurotická... Je to vidět, u varhan. Měla jsem za krátkou dobu zvládnout jednu jednoduchou skladbu (Berte v potaz to, že jsem nikdy nehrála na klavír a nechodila do nauky a věnuji se tomu zatím rok). Prostě se jsem během skladby udělala nějaké chyby, za které jsem se chtěla propadnout do země... dva měsíce po tom jsem tu skladbu hrála na postupových zkouškách jsem ji zahrála, tak jak jsem chtěla a zachránila mi celkové hodnocení mého vystoupení... Prostě mě jeden neúspěch vybičoval k tomu, abych příště podala lepší výsledek.

Tady to chci utnout, jelikož se začínám ubírat směrem kam nechci. Na závěr chci říct: Jdi a neboj se dělat chyby, protože chyby ti mohou pomoct se někam posunout. 
 

P. S. "A ty Madlo, se snaž tímhle tím řídit!"

vysvětlivky některých výrazů:

Kalčo = stolní fotbal

ogar = kluk