Před týdnem nám skončilo setkání v Olomouci a já plná natšení, radosti.... dávám dohromady tento článek . Tak doufám, že se bude aspoň někomu líbit .

Den před začátkem jsem měla den volna, který probíhal v duchu chaosu, stresu a hlavně spěchu. Měla jsem za sebou třidny dvanáctky. No, to se projevilo, že jsem byla uzlíček nervů. Upřímně měla jsem toho dost. A ten den jsem si myslela, že jsem udělala blbost, když jsem se na to hlásila. No ten den byl všelijaký.
  Další ráno bylo celkem podobné. Náladu nezlepšil ani přecpaný vlak. Bylo tam opravdu dusno a nebylo žádné volné místo na sezení. Co už nabrigádě jsem normálně byla přes deset hodin na nohách, tak jsem byla zvyklá. Aspoň něco :). Když jsem dorazila s bratry do Olomouce, tak jsem byla totálně dezorientovaná. Neměla jsem páru kde jsem ubytováná, jak se tam jde.... Nebýt známých a kamarádů z Přístavu a Archy, tak bych byla přišla o rozum, nechybělo k tomu málo :).  A Díky pořadatelům jsem přece jen dorazila. ten den jsem se seznamovala s prostředím a s lidmi. 
 Zbytek programu už byl v pohodě. Občas mě sem tam pozravili lidi, kteří si mě pamatovali z Přístavu, ale vůbec jsem si nedokázala (a nedokážu) vybavit. No bylo to celkem komické. Ale bylo (a je) moc fajn být s kamarády. Každým dnem jsem si uvědomovala jak moc mě to chybělo. Do té doby jsem nemohla trávit moc času s kamarády, být venku... atd. Velkou část prázdnin jsem byla jenom ve stresu a pomáli mlela z posledního. To mě prostě štvalo a znechucovalo.

 Na CSM jsem konečně dostala to po čem jsem toužila a ke všemu i víc než jsem čekala :). Skvělé bylo, že jsem zase mohla přijímat eucharisti skoro každý den. Konečně nebyl náplní dne stres, znechucení, ale radost, pohoda. To mi chybělo. Nebylo těžké ztratit pojem o čase :).
 Domů se mi vůbec, ale vůbec nechtělo. Teď děkuji Bohu, že jsem mohla prožít úžasný týden. 

Tenhle článek není nějak extra dlouhý a není to nějaké svědectví. To co jsem prožila bylo úžasné setkání s Bohem a s mladými lidmi přibližně mého věku. Není to nějaké svědectví, ale je to malé shrnutí toho co jsem prožila.

Pro ty co se nezúčastnili: Nebojte se vyhrnout a hrnout na tato setkání :)